Takový obyčejný pracovní den

Lukáš začíná bojovat o své místo a zdá se, že za svou "pracovnu" si vybral náš gauč. Takže ráno vstane, nají se a vzhůru do kanceláře! V práci dělá to, co většina běžných kancelářských krys.

Přijímá návštěvy...

Zleva Lukáš a Martin (Martin je o 1 den starší)

Studuje podklady a odbornou literaturu...

Lukáš a oblíbená šustivá kniha plná zvířátek a kytiček

Nebo se prostě vozí po svých podřízených...

Tady je evidentní, kdo má vyšší postavení
(nebo poležení)

Teď už jen zbývá, aby začal na gauči i vydělávat!

Na výletě

Lukáš začíná dělat veliké pokroky - například zjistil, že má dvě ruce. A dokonce i to, že si jednou rukou může přidržovat tu druhou, když si ji strká do pusy. Zdá se, že ho to dokonale fascinuje a při zkoumání těchto zvláštností úplně zapomíná na svět kolem sebe.

Bašta, Pavla a kousíček Lukášova kočárku na hrázi Záhorského rybníka.

Ale naštěstí má své rodiče, kteří mu včas připomenou, že kolem něj spousta jiných krás. Kupříkladu v sobotu jsme se rozhodli, že mu ukážeme tu pravou jihočeskou krajinu. To znamená, že jsme ráno, hned po snídani, v jedenáct hodin vyrazili směr Vodňany.

A rybník v celé své kráse.
Vpravo se táhne hráz.

Brzy nám vyhládlo, takže jsme po cestě zastavili na benzínové pumpě, která se jmenuje Pumpa, u které má stánek s občerstvením kamarád, kterému říkáme Indián. K obědu bylo tradiční menu: sekaná se salátem, a klobka s puntíkatou hořticí (=uzená klobása s kremžskou hořčicí). Na závěr ještě capucino a jedno piccolo grande.

V mělčinách na kraji rybníka bylo neuvěřitelné množství kvetoucích kosatců.
A ve vodě zase stejně neuvěřitelné množství pulců. Ani jedno si Lukáš moc neužil.

Po kávičce nás Indián poslal k sobě domů, kde se jeho žena Danuška věnovala sečení trávy a my jsme se šli podívat na oslíka Kubu. Kuba je nejhodnější a nejkrásnější oslík, jakého si vůbec dovedete představit. Ovšem Lukášovi to bylo zatím docela jedno. Ale Indiáni mají přichystané sedlo, tak třeba se na něm za dva tři roky Lukáš projede.

Rybník skrze větve, které se Lukášovi tak líbily.

Z Libějovických Svobodných Hor (tak se ta vesnice jmenuje!) jsme jeli ke kempu Pražák na břehu Záhorského rybníka. Procházka po jeho dlouhé hrázi Lukáše naprosto fascinovala. Vydržel se snad hodinu upřeně dívat na větve dubů, které se vysoko nad ním komíhaly. Asi bude lesníkem? Po krátké procházce jsme si to namířili domů a Lukáš vypadal jako nejspokojenější dítě na světě. Výlety ho baví ještě o něco víc, než zkoumání vlastních rukou. Teď budu na dva týdny pryč, ale jak se vrátím, zase někam pojedeme.

Šťastný výletník.

Mám kamarádku

Lukáš se chystá na návštěvu nové kamarádky.

Lukáš si našel kamarádku (i když ho podezírám, že o tom ani neví.) V týdnu vyrazili s Pavlou "na pokec" a při té příležitosti  se uskutečnilo veliké porovnávání a měření, protože se oba dárečci nenarodili ve stejný den. Proto bylo zapotřebí zjistit, kdo z nich víc vyrostl a vůbec, kdo dělá svým rodičům větší radost. K překvapení všech to byla nakonec plichta.

Lukáš a Laura

Ale Lukáš nešel na návštěvu ke kamarádce jen tak - maminka ho musela nejprve pořádně připravit, aby nedělal vostudu. Takže ho oblekla do pěkného trička (modrá mu sluší ze všech barev nejvíc) a pak mu musela zastřihnout nehty.

A to vám není jen tak! Je to jako normální operace někde v nemocnici. Pacient nesmí být při vědomí, asi proto, že střihání nehtů strašně bolí?

Heleďte se, mně se NIC stříhat nebude!
Alespoň dokud do toho můžu mluvit!
A ty s tím foťákem koukej vypadnout a neotravuj mně.

Lokální anestezi doma nemáme, proto si Pavla připraví k ruce strašně srandovní malé nůžky a vyčkává, až pacient zavře oči sám od sebe. A protože někdy se mu do spaní nechce, je k dispozici mocná zbraň - tatínek, který se ujme koučování a Lukášovi ukazuje spánek tak dlouho a tak důkladně, že Luky nakonec podlehne a usne taky.

Lukáš zacvičován svým moudrým otcem.

Jakmile je pacient v bezvědomí, Pavla přiskočí a jme se mu zastřihávat ozdoby jeho tlap. V případě, že se Lukáš probudí, je akce předčasně odpískána a pokračuje se později. Ale většinou se vše zdaří na první pokus.

To velké je ruka chirurgova (Pavla)
a to malé je náš pacient (Lukáš)

Pak se Lukáš probudí, slastně se protáhne...

Příjemně odpočatý ve slušivém modrém tričku.

...a nakonec vítězně zahaleká a zamává všem, kdo jsou momentálně kolem něj a jsou na to zvědavi, na pozdrav. A že jsou na to zvědavi, to předpokládá u všech přítomných, to je jasné.

 

Jóóó, mám to za sebou!! Vyhrál jsem!
(tohle bílé tričko je od strejdy Standy z Jablonce.)

Na závěr malá omluva - pokud vám připadá, že oblečení v tomto příběhu úplně neodpovídá popisovanému ději, máte postřeh a pravdu. Lukáše jsme průběžně nepřevlékali, ale použil jsem fotky z několika dní. Z tohoto důvodu tuto reportáž nemohu přihlásit do žádné soutěže, neb není autentická. Což mě strašně mrzí. Snad příště.

Už jsou mi dva ...měsíce.

Ano, Lukáš už oslavil dva měsíce života. A začíná si to pomalu ale jistě, pěkně užívat. Pochopitelně ze všeho nejlíp mu jde spaní. V tom začíná být opravdu dobrý.

Lukáš prospí skorem celý den. 

A taky že to má mít po kom. Totiž první ligu ve spaní v naší domácnosti hraje nejen mrňavý synáček, ale i jeho maminka. Co ta by si počla, mít méně spavé dítě, to se neví a raději o tom nepřemýšlet.

Právě jste svědky velikého klání - kdo vydrží spát déle?!

Aby měl spánek co nejpříjemnější dostal speciální obleček - já tomu říkám "spacák kšanďák" a ze všech jeho obleků mu jej nejvíc závidím. To by se mi líbilo, já z dek a peřin pořád někde vyčuhuju a vymotávám se. Zkusím se poptat u některého outdoorového výrobce, jestli by tohle nebylo ve velikosti XXXXL.

To chci taky.

A protože už Lukáš není nejmladší, když se probudí, začíná být zvídavý. Vydrží si číst strop třeba i hodinu. Nebo okno, to vám je lepší než všechny časopisy světa. Kouká na něj, oči mu rejdí ze strany na stranu a dost by mě zajímalo, co všechno tam asi vidí. Když se nedívá z okna, začíná studovat přírodovědu.

Lukáš, kytičky a nohy od koníka. 

A pořád jenom neleží, kdepák, nedejte se mýlit. Lukáš už zvedá hlavu a vypadá, že by hrozně rád co nejdřív začal chodit. Jenom to tělo ho nějak neposlouchá, hlava je těžká a ruce a nohy darmo mluvit, ty si pořád dělají co chtějí.

Já už chci jít po svých.

A protože ho nohy neunesou, domluví se občas Lukáš s maminkou a tátou a jedou společně na výlet. Kromě Lipna, kde to má moc rád, jezdí na různá další místa. Naposledy se byl podívat, jak se táta koupe v kanoistickém kanále. To vám byla legrace, jak táta prskal a polykal andělíčky.

Táto, jak to pádluješ?
Já bych to dal i s prstem v nose!

A když se Lukáš unaví svými neustálými pokusy poznat svět, je mu zase nejlíp v náručí u maminky, kde spánkem nabere síly na další výzkumy.

Počkejte, dám si šlofíka a zase na to vlítnu.

A maminka? Ta je spokojená, když je s Lukášem a čím dál tím víc jí to sluší...

Spokojenost sama.

Babička a babička

Protože nám jarní počasí přálo, vyvezli jsme Lukáše zase na Lipno. Aby tam nebyl s Pavlou sám, když vyrazím na vodu, přijeli se na něj v sobotu kouknout babička Milena, děda Honza. A na chvilku se zastavil i strejda Honza s Helenkou.

Babička Milena

Aby to měl Lukáš kompletní, po cestě z Lipna jsme se v neděli zastavili na Doubravici, u babičky Zdeny a dědy Franty.

A druhá babička, Zdena.

Lukáš jeví o svět kolem sebe čím dál tím větší zájem, ale o tomto víkendu ho zaujaly hlavně babičky. Ano, ačkoli se setkal s velkou částí přímého příbuzenstva, přízeň projevil hlavně jim. Není divu, jedna mu na Šumavě zpívala a ta druhá mu ukázala všechny obrazy, které zdobí zdi jejího domova. Lukáš tak dostal první lekce z muzikologie a výtvarného umění a to nutně musel ocenit velkým vděkem.

Tyjo! Mně už jsou dva měsíce!!

Na svoje rodiče sice o něco víc křičí a pláče, ale na druhou stranu, zase se o poznání víc usmívá, když je spokojený. A to je skoro pořád a hlavně - dneska je na světě už celé dva měsíce. Gratulujeme ti!

Na chatě!

Poslední dubnový víkend (natažený až do prvního máje) se Lukáš rozhodl využít naplno. Vzal oba rodiče na jejich novou (i když ve skutečnosti docela starou) chatu. Protože táta neměl v sobotu čas, jelo se o trochu později, ale nikomu to vůbec nevadilo.

Lukáš poprvé nocuje na chatě
v krásné čepici od babičky Zdeny

Celé tři dny bylo nádherné počasí. Lukášovi čerstvé povětří dělalo dobře, a tak i když nespal, byl pořád klidný. Až na několik málo výjimek. O tom, jak byl nervózní, když si máma vyrazila na malou projížďku na kajaku, se dozvíte v tomto krátkém filmu:

Video můžete taky najít na adrese:

http://youtu.be/dcyAjj5JURk

Tam snad je o trošku větší.
A kdyby vám překážela reklama, 
klikněte na křížek, 
co má pruh s reklamou vpravo nahoře.

Popravdě Lipno na Lukáše působilo opravdu silně. Vždycky, když ho uviděl, tak se pos...kakal. Ovšem, když na kajak vyrazil táta, nedělalo to s ním vůbec nic - klidně se spolu s mámou dali do řeči s klukem z téhle fotky:

Zleva: Pavla, Lukáš a kluk, co je technik.

Kluk jim o sobě řekl, že je technik, a pak jim prozradil velké tajemství -> zjistil totiž, že voda vodí. Vida, Lukáš už si dělá známosti mezi vzdělanými lidmi! Bude se asi muset brzy pustit do té knížky, co dostal od strejdy Honzy, která je celá o té kvantové fyzice. Tam se asi o vodivosti jistě taky něco dozví.

Zdravý šumavský vzduch - záruka klidného spánku

Kromě tohoto setkání se potkal ještě se sousedy Vokurkovými, a taky se spoustou psů. A potom jedl - v pondělí vám byly buřty pečené na ohni! To se ví, Lukáš je nejedl přímo, ale i tak mu moc chutnaly. No ale jinak už jenom spal. Ale pořádně - v noci vydržel vstávat už jenom jednou, k velké radosti obou rodičů.

A moc se těší, až zas celá rodina pojede k vodě.

Máma jede na vodu
a Lukáš zatím spinká