Konečně pevná(?) strava!

V minulém týdnu měl Lukáš návštěvu - z Doubravice dorazila babička Zdena a děda Franta. Ačkoli je děda truhlář a myslí si, že o stromech a dřevu ví všechno, zjistilo se, že to tak není. Nejpovolanějším na tuto problematiku je v naší rodině dendrolog Lukáš, který dědu poučoval tentokrát hlavně o vrbách.

Dědo, takhle to chytneš, pevně držíš.
A dokud ti to někdo nesebere to rveš do pusy!

Lukáš sice ještě neví, že vrba je latinsky salix, popravdě on asi ještě neví ani to, že vrba je vrba, ale narozdíl od dědy ví, jak chutná. A tak mu ukazoval, jak se správně koštuje. Dědu tím moc potěšil.

Dojatý děda třese Lukášovi rukou a děkuje za Veliké Poznání, kterého se mu dostalo.

Ale abych byl důsledný, je třeba Lukáše pochválit za další velký pokrok - on už opravdu jí skutečná jídla. Ano, v minulých dnech do sebe při obědě už dokázal naládovat: mrkev, bramboru, květák a taky špenát (to aby byl pořádně silný a plný železa...) Po prvotním neúspěchu si zamiloval i ty brambory, takže se z něj stává opravdu chlapák!

Po obědě.

Pozdní léto, nebo začátek podzimu?

Asi začal podzim. Pozná se to podle dvou věcí. Začali jsme trochu kutit na zahradě a voda v Lipně stydne. Nejprve k tomu prvnímu. Na zahradě sázíme kytky a trávy podél našeho kamenného potoka. A Lukáš s tím pomáhá. Ostřížím zrakem nás kontroluje a občas přidá i dobrou radu.

Lukáš překontroloval náš luxusní kompost
a teď jedeme sázet.

Pobyt na zahradě Lukáše baví - stále má ještě velikou vášeň pro stromy všeho druhu. Zaparkujte mu kočárek pod vrbu, pokud možno tak, aby dosáhl na větve a listy a bude vás milovat. Tak to je!

Čím víc listí, tím víc štěstí.

Protože Lukáš dosáhl krásného chlapského věku půl roku, rozhodla jeho maminka, že začne trénink na skutečný a samostatný život. Spočívá to v tom, že k obědu začíná dostávat něco jiného, než mléko. Mrkvička mu jede, ovšem k bramborám se má zatím Lukáš částečně jako tatínek. Ten je jí nerad, pokud tedy nejsou v rumu, ale ten Lukáš zatím nezná.

Pořádnej chlapskej oběd

Asi se ptáte, jak je to s tou studenou vodou v Lipně. O víkendu jsme tam strávili dva krásné a prosluněné dny. První den jsem projezdil na kajaku, zatímco Pavla s Lukášem leželi u chaty (Pavla v houpací síti, Lukáš v kočáře.) Když jsem se vracel z výpravy, naskytl se mi tenhle nezapomenutelný pohled:

Podzimní večer

Dlouho do noci jsme pak i s Lukášem seděli u ohně, pekli si párky, chleba a bedlu. A když se mladý pán odebral na kutě, sedli jsme ještě na verandu a koukali do nebe. Celkem jsme viděli padat čtyři hvězdy. Ale co si kdo přál, to je tajemství.

Manekýn čeká na verandě na snídani

V neděli po ránu (tedy v 10:30) dorazila babička Milena a Lukášův strejda Honza. Spolu s Honzou jsme pokáceli obzvlášť rozbujelý černý bez a pak jsme asi hodinu tahali ze země jeho kořeny. Vedro a těžká práce znamenaly jediné - ještě před obědem jsme oba zaběhli do Lipna a vykoupali se. Babička Milena tam tou dobou již odpočívala na dece, slunila se a četla v National Geographic magazínu reportáž o tom, jak rozmarně se počasí poslední dobou chová.

Pavla jako vodní víla

Po obědě se sbalil celý cirkus (Pavla, Lukáš, Honza, kočár, knížky, plavky, ručníky, deky a já) a vyrazili jsme za babičkou k přístavišti, kde jsme se pak koupali celé odpoledne. Voda je sice podzimně nastydlá, ale na koupání pořád ještě skvělá.

Vodička, voděnka...

Na chvíli jsem koupal Lukášovi nohy, ale jak jsem již napsal výše, celá jeho duše patří stromům. A tak největší radost měl z toho, že jsem ho chvilenku nosil já a mně (narozdíl od Pavly) vůbec nevadí, když ochutnává listí. Koneckonců jednou s tím začít musí, ne?

Strejda Honza

Víkend byl zase moc prima a teď už se všichni začínáme těšit na cestu k moři, kam chceme Lukáše vzít koncem září.

Už plavu!!!

Dneska měl Lukáš velký den - nejen že mu zítra bude přesně půl roku, ale taky se byl poprvé koupat! Nejprve doma nafasoval úplně epesní plavky. Pak jsme se sebrali a odjeli do Matice Školské, kde mají v dětském centru bazén se slanou a teplou vodou.

Lukášovy nové plavky

Plavky Lukáše moc zaujaly - kdykoli jsem mu dal chvilku času, hned tahal za šňůrku a rozvazoval si je. Nakonec jsem ho podvedl a šňůrku schoval do plavek, jinak jsme v šatně zůstali až do konce hodiny. A pak přišla ta slavná chvíle, kdy jsme vlezli do bazénu.

Lukáš plave

Voda se Lukášovi moc líbila a chutnala mu. Nejdřív jsme se vodou jen tak brouzdali a pak přišly na řadu náročnější cviky - pořád jsem Lukáše nějak natáčel a máchal s ním. Pro mě osobně bylo nejtěžší chodit dokola bazénu, pěkně v řadě za slečnou cvičitelkou a pěti maminkami, hlídat Lukáše, aby se moc nenapil a k tomu prozpěvovat "Běží liška k Táboru..." To chce opravdu silné až ocelové nervy.

To je dobrý tohleto. Co to je? Voda, říkáte?
Sem mně berte častěji!

Ve chvíli, kdy děti začínají o vodu ztrácet zájem, vytáhne cvičitelka figurky zvířátek z pěnové hmoty a je zase o legraci postaráno. Tady mě Lukáš trochu zklamal - odmítl nosit tučňáka (byl takový divně bílý), nejprve se jakž takž spokojil s veverkou, ale největší přátelství nakonec navázal s kachnou. Z pusy jsme mu jí museli se slečnou cvičitelkou tahat spojenými silami.

Úplně nakonec přišel na řadu nejtěžší cvik - slečna Lukášová, tak se totiž ta cvičitelka jmenuje, brala postupně děti pod hlavou, přidržovala je druhou rukou pod krkem a zkoušela, jestli plavou. Když jsme čekali, až na nás dojde řada, zkusili jsme to taky a jak to Lukášovi šlo!!! On vážně plave a k tomu umí bezchybně kopat nohama. Hotovej vodník.

Lukáš a cvičitelka, slečna Lukášová

Pak už přišlo na řadu jen fotografování a převlékání. Teprve v šatně Lukášovi došlo, že se děje něco, na co není úplně zvyklý a dal se trochu do pláče. Tak jsem na něj navlékl co mi přišlo pod ruku a mazali jsme domů, kde ho rychle dala do pořádku Pavla. Ale musím říct, že plavání je bezvadné a už se těším na pokračování.

A Lukáš taky!

Sedmihorky

Na konci léta 2012, tedy v době kdy je Lukášovi zhruba půl roku, jsme poprvé vyrazili pod stan. V kempu Sedmihorky, který byl vyhlášen kempem roku 2011, jsme měli domluvené setkání s rodinami kamarádů, se kterými jsem byl na jaře v Norsku.

Lukáš poprvé v kempu

Vyrazili jsme v pátek, předpověď počasí sice za moc nestála (mělo pršet celý víkend), ale kdo nic nezkusí, nic nezkazí, že? Nejprve nás čekala obligátní zastávka na pumpě Pumpa (což je benzínka našeho kamaráda Indiána,. která se opravdu jmenuje "Pumpa"). Když Indián uviděl Lukáše, vyjekl: "No to je pařez!" Později to sice zmírnil na tvrzení, že je Lukáš pěknej hříbek, ale rozhodně se mu zdál pořádně narostlej.

Vítku, to musíš...

Do Sedmihorek jsme dojeli až po rodinkách Pancířů a Sládků. Chvilku po nás se dostavili Standa Klokočník s Olinkou a Amálkou a byli jsme komplet. Povečeřeli jsme v místním pohostinství (stánku) a do večera jsme si povídali o našich dobrodružstvích, která jsme zažili na Vesterálách. Při té příležitosti jsem klukům předal narychlo spíchnutou knížku, ve které je přepsán náš lodní deník. Přijetí knihy bylo pro mě osobně vřelejší a velkolepější, než kdyby měla premiéru někde v Kanzelsbergrovi, takže se mi spalo dobře.

On the road (Na cestě)

V sobotu ráno proti všem předpokladům a předpovědím vyšlo slunce. Paráda. Lukáš strávil první noc úplně v klidu, jenom jak se rozednilo se probudil a už neusnul. Jako u vytržení pozoroval nové prostředí, Pavlu spící ve spacáku, mě ležícího na druhé straně a hlavně poloprůhledné stanové plátno. Byl tím vším prostě tak fascinován, že zapomněl, že obvykle spí až do deseti hodin.

Čert I.

Po snídani následoval výlet. Většina osazenstva má to štěstí, že všichni potomci se už pohybují po vlastní ose a tak vyrazili na hrad Valdštejn. My s Pavlou a Lukášem v kočáru jsme si to namířili na Hrubou Skálu, odkud jsme předpokládali, že na Valdštejn dojdeme po červené trase, která se nám v mapě zdála schůdnější. Omyl.

Došli jsme v poklidu do hotelu Sedmihorky a odsud jsme si to namířili na Hrudou Skálu po zelené. Po cestě jsme si odskočili do strany, abychom u blízkého rybníka zahájili další etapu lovení kešek - tentokrát s Lukášem v kočáře. Na rybníce plavaly kachny a užovky, do listí svítilo slunce a Lukáš dostal hlad. Pavla ho nakojila v klidu na hrázi a šlo se dál.

Čert II.

Došli jsme k odbočce na Hrubou Skálu - chyba. Nahoru vedly schody, nic pro nás. Tak to tedy objedeme. Ale podařilo se nám dojít jen k místu zvanému Adamovo lože a tam jsme se definitivně zasekli. Průchod mezi skalami byl tak úzký, že neprošli ani silnější tatínkové, natož my s kočárem. Takže otočka, zpátky ke kešce a přes Doubravici (zdravíme babičku Zdenu a dědu Frantu, kteří taky bydlí v Doubravici, ale v úplně jiné).

Po silnici jsme se dohrabali až ke Hrubé Skále, ale tam nám už došly síly. Hrad samotný byl v obležení stánků a pražáků, tedy nic pro nás. Sešli jsme tedy zpět ke kempu, kde jsme se setkali se zbytkem výpravy. Cesta na Valdštejn byla prý úplně v pohodě a pro kočár jako dělaná! Co naděláme.

Kajakářský dorost

Nastalo courání po kempu, prohlédli jsme si koupaliště a pak obsadili houpačky a kolotoče. Na těch se vyřádila nejvíc Lenka Sládků. Jako malá... Po dalším večerním posezení (zase bez ohně, ach jo) se šlo na kutě.

Jo, v přírodě mě to baví.

V noci začalo pršet, takže měl Lukáš o zábavu postaráno. Na další fotce vidíte, jak to po ránu ve stanu vypadá. Pavla chrupe a Lukáš obhlíží a kontroluje.

Ve stanu je spousta zábavnějších věcí, než spát.

V neděli bylo o něco hůř. Dopoledne trochu sprchlo. Ale pořád to šlo a hlavně se počasí během dne postupně vylepšovalo.

Skoro kompletní Pancířovi

Skoro kompletní Klokočníkovi :-)

Na další výpravu jsme neměli chuť a hlavně jsme měli ještě jeden cíl, chtěli jsme se podívat za kamarády, kteří žijí v Litomyšli. Sbalili jsme si tedy svoje saky paky, rozloučili se s ostatními a vyrazili na jih.

V tuhle chvíli nejspíš Standa něco vypravuje

Co vyváděli ten den ostatní nevíme, ale jistě se to dozvíme. Na konci září totiž společně plánujeme, že Lukášovi ukážeme moře a sejdeme se někde v Chorvatsku. Už se moc těšíme.

Bylo sice pod mrakem, ale nálada vládla slunečná

Takže jsme popojeli k Vendy a Leošovi. Tam jsme dostali výborný oběd a Vendy popřáli, aby porod, který se jí blíží proběhl co nejlépe. Po cestě domů jsme ještě zastavili kdesi v lesích u Pelhřimova a sebrali pár hub (dokonce i jednu syrovinku) a někdy po sedmé jsme byli po krásném výletu doma. Bylo to bezva!

Kája a Mikuláš

Dodatečná zpráva: čtyři dny po naší návštěvě, v pátek 31. 8. 2012 se Vendy a Leošovi narodil syn Štěpán! Gratulujeme.