neděle 11. srpna 2013

Houslová akademie

Po loňské absenci jsme se zase vypravili na houslovou akademii Václava Hudečka. Lukáš tady ještě nebyl, on vlastně nebyl ještě na žádné akademii, takže už byl nejvyšší čas s tím začít. Ne, že bychom měli pocit, že by měl zahájit houslovou kariéru, ale v necelém roce a půl už byl nejvyšší čas zajít na nějaký pěkný koncert.


Takže odpoledne jdeme na koncert? Hurá!!

>>Pár fotek najdete ještě vpravo pod odkazem "Fotky z mobilu (nejen Lukáš)<<


Startovali jsme ještě v tropických vedrech, ve čtvrtek odpoledne. Cestu Lukáš kupodivu snášel líp, než já za volantem. Do Luhačovic jsme to měli tak akorát a moc pěkně nám to vylepšila babička, která nám do auta ve čtyři odpoledne volala: "Tak my jsme s dědou na místě a koncert začíná v půl sedmé." Tou dobou jsme se byli na dálnici někde u Brna a začal boj s časem.

Naštěstí po chvilce přišla SMSka: "Popletla jsem to, je to v 19:30." Zašli jsme na svačinu a pak v klidu a pohodě dojeli zbytek cesty do Luhačovic. Díky časové rezervě jsme si odpočinuli a pak vyrazili na třetí absolventský koncert účastníků houslové akademie.


A bude tam taková legrace, jako ve sprše?

Výkony mladých houslistů Lukáše naprosto uchvátili. Vydržel první polovinu koncertu a z předvedených 4 kusů mu opadla pozornost jen když se hrál Debussy. (No, já se Lukášovi nedivím. Mně to bohužel taky moc neříká.) Nejlepší část vystoupení ale pro Lukáše byly jednoznačně potlesky. To plácal s ostatními jako o život a měl radost, že se může taky zapojit.

Celá rodina (bez Lukáše) na vycházce.

V pátek nás čekala obligátní procházka lázeňským městečkem. Vybrali jsme si za cíl architektonická díla Dušana Jurkoviče. Pokud byste si je chtěli prohlédnout, tady je pěkný přehled. Nám bohužel vedro neumožnilo shlédnout všech sedm, nebo osm staveb, které jsme původně měli v plánu. Nejlepší se mi zdály Sluneční lázně, jejichž současný osud je trochu nešťastný.

Když Sluneční lázně, tak jen slunce. Žádná voda.

Voda: necelá nula

Pomalu jsme se courali parkem a došli do Elektry na oběd. Tady Lukáš řádil jako černá ruka - nejprve na houpačky a pak obtěžoval distingované lázeňské dámy ozdobené dvěma mikroskopickými čivavami a jedním pudlíkem. Nejlepší byla černá čivava, která Lukáše oblizovala. S tou byla fakt legrace.

Babička pobavená Slunečními lázněmi.

Bylo nám horko.

Po obědě následovalo několik marných pokusů uspat Lukáše a dočkat se trochy deště a ochlazení. Takže jsme k večeru vyběhli nakrátko na nějaký zeleninový salát, když tu zahřmělo a dle svědectví místních, po třech nedělích třicítkových veder zapršelo a ochladilo se o dobrých pět stupňů.


Asi brzy usnu...

A protože byl zase večer, oblékli jsme opět trochu slušné šaty a vyrazili na závěrečné vyhlášení cen pro nejšikovnější houslisty. Tentokrát se Lukáš nudil, protože se nehrálo, jenom povídalo a to není nic pro něj. Takže po půl hodině i s Pavlou odešel zpátky do vily Bellevue, kde po deseti vteřinách usnul.


Tatí, zase budeme blbnout, jo?!


Po vyhlášení cen následuje recepce. Možnost popovídat si se zajímavými lidmi i bašta veliká. Protože babička měla pochopení, vzala druhou směnu u Lukáše a vystřídala Pavlu. Takže jsme atmosféru mohli nasát všichni. Díky babi!

Pyžamo od babičky s večerníčkem má Lukáš obzvlášť rád. 

A v sobotu už bylo docela zataženo a chladno. To se to jelo domů! My jsme měli ještě jeden zajímavý zážitek - všechny hospody po cestě z Brna do Budějc byly obsazené. Proto jsme s jídlem vydrželi až do oblíbeného Pegastu. Tam jsme si objednali krkovici na grilu. Jenže gril vzplál! Od grilu vzplála kuchyň, od kuchyně hospoda a my jsme zdrhali, jako by nám za patami hořelo až domů.

V Luhačovicích je fajn!

Moc děkujeme panu Hudečkovi za pozvání, 
paní Krumpolcové skládáme poklonu za úžasnou organizaci 
a moc se těšíme, že se do Luhačovic za rok zase podíváme.


Cestou domů.