středa 3. září 2014

Školka - den druhý

Druhý Lukášův den ve školce byl také významný - 3. 9. 2014 byl Lukáš poprvé celý den sám, tedy bez svojí rodiny. Nástup do vlaku byl složitý. Nejprve se těšil, hlavně když ve vlaku zahlédl kamarády a Míru s Dášou, ale ve chvíli, kdy zjistil, že Pavla nebude nastupovat a on je sám, začal vřeštět.

Pavla to popsala slovy: "To víš, že řval a dral se z vlaku! Hrůza! Ještě, že ho dávám do skoro jedoucího vlaku, jinak bych to nedala :-)"

Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Už v poledne přišla ze školky následující zpráva a fotografie: Dobrý den, právě jsem se vrátil s obědem ze školky a Lukášek zvládá první den sám naprosto výborně! Hezký den, Petr Novotný - lesní školka.

Poprvé sám

Takže to jistě bude pokračovat dobře!

úterý 2. září 2014

Poprvé do školky

Druhého září 2014 přišel Lukášův slavný den. Dneska poprvé vyrazil do školky!!! A moc se mu to povedlo a líbilo. Tak pěkně popořádku.

Na nádraží nás přišla vyprovodit mamka.

Lukáš dostal vlastní jízdenku. Se slonem!

Školku jsme vybrali lesní. Takže se nechodí do nějaké budovy, ale všechny děti jedou vlakem do Třísova, kde vystoupí a jdou do opravdické jurty. Nešlo ovšem vše tak hladce, jak jsem napsal. Protože to bylo poprvé, rozhodli jsme se, že s ním pojedu a omrknu to tam. Jenže České dráhy měly na dnešek naplánovanou výluku z Budějc do Boršova a autobus, který k nám na nádraží měl ostatní děti dovézt, ten  se na jižní zastávce nějak nezastavil a přijel prázdný. My jsme doufali, že děti jedou jinak a do Třísova jsme odjeli sami. Už ve vlaku nám volali ze školky, že přijedou, ale až v jedenáct. 

Ve vlaku přišla na malého cestovatele zadumaná chvilka.

Tím pádem nám zbyly dvě hodiny volného času. Sice pršelo, ale Lukáš není z marcipánu a je víceméně nerozpustný. Po krátké návštěvě obchůdku: "Tatí, já chci lízo!", jsme se vydali k výhledu na Dívčí kámen. Po pořádné procházce jsme se otočili zpět a u obchodu počkali na vlak, který přijel zpožděný jen asi o dvacet minut.



Déšť nedéšť - jdeme zatím na výlet.

To nevadí, že je chleba větší než já. A že je tátovo? Tak to mi vadí ještě míň!
Prostě ho zbodnu.

A pak přišlo tornádo. Z vlaku se vyrojilo zhruba deset dětí a pod dohledem Dáši a Míry jsme se všichni vydali napříč Třísovem a do lesa. Exploze hub, která nastala, způsobila, že jsme se téměř nepohybovali vpřed. Lukáš musel zastavit skoro u každé a zhodnotit jí. Když jsem mu posté zopakoval, že ani tuhle neberem, pochopil a přestal je sbírat. Ovšem cestovní rychlost nám to moc nezvýšilo. To se mě ještě držel, protože se ostatních dětí trochu ostýchal. 

Co to je tam v lese? Jurta! A školka!

Ale když v lese vytáhl Míra lano a děti začaly hrát nějakou hru, ledy začaly zvolna tát. Po příchodu do jurty už bylo vymalováno. Jakmile tam vedoucí zatopili, bylo tam príma a začalo se to líbit i Lukášovi. Seznámil se s Benedekem (chlapeček z Maďarska, který docela pěkně umí česky), Maruškou (moc hodná holčička, která vám dovede vysvětlit skoro všechno a ostatními). Do toho přišel výtečný oběd, který Lukáš snědl skoro bez pomoci a pak malování a nato děti zalezly do spacáků a poslouchaly pohádku, nebo spaly.


V jurtě je dobře.

Z komína se kouří = uvnitř je báječně!

Luxusní výhled


Ubytovna pro včelky samotářky. A pavouky.

Dáša je moc hodná.

Den se překulil do druhé poloviny, a děti šly, kromě dvou ospalců, krmit králíčky. Takže vytahaly mrkev ze záhonu, některé ji trochu okousaly a pak jí odnesly do kotce. To se Lukymu moc líbilo. Pak popadnout baťohy a hajdy na vlak. Po cestě zase lovy hub, přeskočit potok, naposledy se orousat v mechu a jedeme domů, vlak troubí!

Vstávat! Jdeme krmit králíky.

Tohle není mrkev - to je klacek. Ten musí mít Luky pořád po ruce. 

Lukáš a Tomáš, dvě brzdy.

Děti, tady končí divočina a začíná civilizace.
Tak se koukejte pořádně chovat.
(Chlapeček s kšiltovkou a klackem v ruce, prý bude nindža, až vyroste. Tohle je jeho meč.)

Vzhůru domů.

Ve vlaku byla ještě malá přednáška o tom, jak se pěstuje obilí, jak se sklízí a co se z něj dělá a "Ahoj!" a do školky zase zítra! Bylo to moc pěkné a moc to Lukášovi závidím.


Tak já už jsem školák.
(Nebo školkař.)