neděle 6. prosince 2015

František První - narozeniny

A je to tady a František se konečně dočkal - první oslava narozenin! Proběhla za přítomnosti skoro celé rodiny, byli oba dědečkové, babička z Máje, prababička, strejda Honza s tetou Helenkou, teta Alena a taky bratranec Matěj a sestřenice Lucka.

Bylo to tedy veliké! Ještě před oslavou, totiž v poledne František, jinak velký jedlík, dostal první dospěláckej oběd! A moc mu sekaná s bramborovou kaší šmakovala.


První pořádné jídlo.


Vykouzlilo úsměv na tváři.


Dokonce i sluníčko nám na tu slávu zasvítilo.


Po obědě a nutném odpočinku se začali sjíždět hosté a pak máma vytáhla dort a došlo na první sfouknutí svíčky. To se Františkovi nedařilo - moc tomu nerozuměl a navíc ho svíčka naprosto fascinovala - a tak pomohl brácha Lukáš. 


Týjo, co to je?


Frantí, já ti pomůžu! Můžu mami?


A je to, první rok je za námi.


Po dortu byl čas na dárky - byla jich fakt kopice. A protože byl den před Mikulášem, dostalo se i na ostatní. To bylo radosti. 

To je všechno jenom moje!


Nešahej mi na to, brácho!


A pak už se povídalo, hrál se fotbal a jiné hry a s přibývajícím večerem se začali vytrácet hosté.


Děda Honza nevypráví - čeká na Lukáše, startujícího z levé části obrázku.


Matěj, alias Bílý Pelé v akci, pečlivě sledován Luckou.
V pozadí si babička Milena natáčí duo Franta & Franta.

A zde František & František v detailu.

Františku, všichni ti přejeme do dalších let hodně štěstí, radosti a zdraví!!!


středa 28. října 2015

Krokozoo

Hnedle po změně času se přihlásil i sváteční den - dvacátý osmý říjen. Den volna a přímo uprostřed týdne! To je prostě pecka. A protože nás nezajímají vojenské přísahy, ani demonstrace proti všemu, vyrazili jsme do Protivína, do krokodýlí ZOO.

Protivín
Po nepříjemném začátku (skásli nás asi o 620,- korun českých), jsme začali poznávat svět těchhle plazů. Jsou to takové ostřejší ještěrky. Celou dobu prohlídky jsme žili v přesvědčení, že jsou to hlavně trochu přerostlé a líné ještěrky. 


Krokodýli....

...všude jenom krokodýli!

Ale měli jsme štěstí a nachomejtli jsme se ke krmení gaviálů. To jsou takoví krokodýli s úzkou tlamou. Statný ošetřovatel si nachystal kyblík s naporcovanými rybami, pak těsně vedle nás otevřel dveře k těm potvorám a jak zachrastil klíč, ty plovoucí obludy se probudily. 


Naoko líně se přiblížily a pak nastal mazec. Pán držel HOLOU RUKOU kus ryby a najednou něco mlasklo, ozvalo se jakoby šlehnutí bičem, a ryba změnila pozici v časoprostoru a ocitla se mezi zuby té příšery. Ještěrka dvakrát polkla a bylo po rybě. My s Lukášem jsme jenom zalapali po dechu a ucouvli, kam to jen šlo.

Z toho jde strach!

Naše modelka

Akcelerace těchto tvorů je neuvěřitelná, stejně jako zpětný přechod do režimu "já nic, já se tu jen tak povaluju!". Brr. Pak nějaký pán lehce pošťuchoval obřího krokodýla (musel mít tak pět metrů). Pán mu zaťukal na sklo a krokodýl projevil lehounký zájem. Ošetřovatel se pána zeptal: "Chcete se opravdu polekat?" a ten bláhovec řekl: "Ano!"

Co se dělo pak, je neskutečné. Ošetřovatel vzal prázdný kýbl od ryb a zaklepal s ním o mříže. A v ohromném ještěrovi se probudil ďábel. Na mříže ve výšce asi 2 metry vyskočil během 0,321 milisekundy. Pán a několik dalších návštěvníků kolem si vyměnili spodní prádlo a prohlídka zase spokojeně pokračovala.

Největší obluda v akci.
Zoologickou jsme si tedy užili a pak následoval oběd a po něm jsme si to přes vsi Kloub a Pivíčko, totiž Pivko, namířili do Indiánova, kde jsme v milém rozhovoru s Indošem probendili zbytek dne. A přejeme si jediné - kéž by už zase byl nějaký ten den volna! Takhle se nám to moc líbí!!!  


Spokojená maminka

Do téhle krokodýlí hlavy by se Lukáš vešel.

Franta z toho ovšem má...

...hlavně srandu!

Ať žije podzim!


neděle 25. října 2015

Pádlování po Praze

Slušnost velí upozornit všechny příznivce našeho webu, že na spřízněných stránkách jsme právě zveřejnili zprávu o tom, kterak Lukáš pádloval po Praze, kolik lodí vystřídal, co všechno u toho zažil a zda u toho usnul.

Několik fotek přikládám a zbytek najdete tady.

Lukáš hledí dobrodružství vstříc.
Loď řídí Chobotnice.

Mladý biolog ve svém živlu.

Ale ano! Usnul na lodi!



úterý 29. září 2015

Vodice

Na začátku září jsme vyrazili v maximálním obsazení na dovolenou do Chorvatska. Byla to veliká výprava - z Budějc vyrazila tři auta. My jeli všichni, vůz číslo dvě obsadili Honza+Helenka+Matěj a v posledním jeli děda a babička z Máje.

A protože si Pavla všimla, jak se mi líbí ve Vodici a vzhledem k tomu, že letos jsem tam byl zatím jen třikrát, padla naše volba na apartmán s kreativním pojmenováním "Dalmacija". Ubytování to bylo vynikající, mělo jen jednu malou chybu.

Maďarští majitelé apartmánu z neznámých důvodů vyšlechtili speciální odrůdu komára pisklavého. Ta se vyznačuje téměř neviditelností, absolutně tichým letem a o to horšími následky jejich bodnutí. Na druhou stranu - okna k moři, kam to bylo jen 100 metrů a cestu k moři komplikoval jen bazén, který byl v polovině cesty. Co víc si přát?

Svačinka na terase.


A přestože léto už pomalu končilo, panující vedra jasně určila běh věcí příštích. A my se mohli celý týden naplno věnovat těm nejlepším zábavám, co jsou. V podstatě jsme si jen vybírali, zda se budeme koupat v moři, nebo v bazénu, jestli budeme odpočívat někde ve stínu, nebo pádlovat v nejkrásnějších místech Jadranu.

První opravdová výprava na kajaku vedla do Vodice. Úplně vzadu, v komoře pádloval Lukáš, před ním jsem seděl já a vepředu vyhlížel nebezpečí děda Honza. Ujeli jsme strašně daleko a bankomat (který byl jedním z našich cílů) jsme našli jedna-dvě. Po cestě zpátky jsme se navíc krásně vyhnuli srážce s padákem taženým motorákem, takže i o napětí nebyla nouze.


Před první výpravou.

V polovině cesty - u bran Vodice.

Moc nechybělo a nabrali nás.

Výprava číslo dvě byla mnohem ambicióznější. Dědu Honzu vystřídala na přídi máma a namísto podél břehu, jsme vyrazili přes moře. Přejeli jsme velikej kus moře a šťastně dopluli na ostrov Prvić. Ten se vyznačuje mrňavým, kouzelným přístavem, kterému všichni říkáme taky Prvić, ačkoli se jmenuje Šepurine. Tak, aby popis byl jasný i pro naše pádlovací kamarády, zůstanu u názvu Prvić.

Výprava č. 2 právě začala.

Zdravíme z výletu.

V Prviči, co se nejmenuje Prvič.
Tenhle Prvić, co vlastně není Prvić, se vyznačuje neuvěřitelně pohodovou atmosférou, dvěma až třemi hospůdkami a ve všech mají základní letní potraviny: zmrzlinu, kafe a pivo. A kdo přepádluje moře, ten si odměnu opravdu zaslouží!


Letní radosti I.

Letní radosti II.

Lukáš zahlédl zvon.

Dvě modelky.

Ještě jednou z Prviče.

Kromě pádlování jsme hlavně plavali. Lukáš zjistil, že moře je slané moc, a tak dával přednost bazénu. Ačkoli jsme na plavecký výcvik přestali chodit, opřel se do toho sám a tak celý ten týden znovu a znovu skákal do bazénu, který byl hluboký asi metr a půl. 

A po pár dnech už bazén přeplaval. Jenže se neuměl ještě chytat břehu a tak jsem celé ty dny prostál proti vlezu do bazénu, vždycky když ke mně doplaval, jsem ho chytil, otočil a poslal zpátky. Takže jsem prakticky bez pohybu strávil asi 120 hodin ve vodě. Že jsem se nachladil a chytil rýmičku, asi není třeba poznamenávat, ale za tu zábavu to stálo.


Bazén I. - podvodní svět

Bazén II. - podvodní svět trochu jinak

Bazén III. - občas je třeba se vynořit a nadýchnout

Bazén IV. - občas i Luky odpočívá. Ne na dlouho! 

Bazén V. - a přidali se příbuzní - Matěj a Honza

Bazén VI. - a už plavu i v kruhu

Bazén VII. - bez pomoci jdu zatím rychle ke dnu

Bazén VIII. - Honza a Matěj v klidu

Bazén IX. - to je prostě pohoda!

František se ještě neumí bránit, ten se tedy potápěl s mámou v moři. A všechny nás potěšil, vypadá to, že si s vodou bude také rozumět. Žádné strachy, pořád se usmíval a vůbec se mu z teploučkého moře nechtělo.


Moře I. - František a máma mají radši slanou vodu.

Moře II. - občas z nich není vidět skoro nic

Moře III. - takhle vypadá RADOST

Moře IV. - František je taky vodomil

Moře V. - a nebojí se ani pod vodou

Třetí výprava na kajaku byla asi nejzajímavější. Byla to totiž výprava za pokladem. Původně jsme jeli podle mapy, kterou jsme našli v křivolakých uličkách Vodice (je namalovaná na kostelu), ale tuto mapu jsme nakonec mírně modifikovali.

Pirátská mapa. Je na ní i poklad, ale ví o něm jen táta.

Takže jsme vyrazili kolem bílého kamene na dně, směrem k tajemné budově. Pak jsme zatočili doprava, abychom se vyhnuli blížícím se pirátům a začali pečlivě propátrávat mořské dno. Vylovili jsme mraky ježků, kyjovek a další havěti a náhle jsme dostali k veliké borovici. Každý ví, že poklady bývají zrovna pod takovými stromy a tak jsme kolem ní začali hledat a - bingo! Byl tam poklad!!! Bonbóny a nějaká čokoláda. To bylo radosti.

Po vyzvednutí té nádhery jsme pokračovali do NePrviče a po kávičce, zmrzlině a pivu zase domů. Výprava za pokladem byla nádherná a Lukáš na ní bude dlouho vzpomínat. Přes zimu namalujeme ještě mapu, aby vždycky věděl, kde je ostrov pokladů.



Jo, tady byl ten poklad schovanej! 

Naposledy v Neprviči.

Naše zbraně. Lukyho je puška nahoře a meč vlevo. Na mě zbyl meč, co je dole a červenej nůž.

A to už se náš čas v Chorvatsku nachýlil. Zbyla nám ještě pěší výprava s dědou a babičkou do Vodice. Byla opravdu vyčerpávající a jediný, kdo ji přežil v pohodě byl František. Jak by taky ne, když se vezl v kočáře!

Pěšky do centra Vodice? Námaha!


Sv. Rodina :-)
A na kostele ve Vodici zazvonil zvonec a prázdnin byl konec. Jsem zvědavý, kam pojedeme příště!