úterý 29. září 2015

Vodice

Na začátku září jsme vyrazili v maximálním obsazení na dovolenou do Chorvatska. Byla to veliká výprava - z Budějc vyrazila tři auta. My jeli všichni, vůz číslo dvě obsadili Honza+Helenka+Matěj a v posledním jeli děda a babička z Máje.

A protože si Pavla všimla, jak se mi líbí ve Vodici a vzhledem k tomu, že letos jsem tam byl zatím jen třikrát, padla naše volba na apartmán s kreativním pojmenováním "Dalmacija". Ubytování to bylo vynikající, mělo jen jednu malou chybu.

Maďarští majitelé apartmánu z neznámých důvodů vyšlechtili speciální odrůdu komára pisklavého. Ta se vyznačuje téměř neviditelností, absolutně tichým letem a o to horšími následky jejich bodnutí. Na druhou stranu - okna k moři, kam to bylo jen 100 metrů a cestu k moři komplikoval jen bazén, který byl v polovině cesty. Co víc si přát?

Svačinka na terase.


A přestože léto už pomalu končilo, panující vedra jasně určila běh věcí příštích. A my se mohli celý týden naplno věnovat těm nejlepším zábavám, co jsou. V podstatě jsme si jen vybírali, zda se budeme koupat v moři, nebo v bazénu, jestli budeme odpočívat někde ve stínu, nebo pádlovat v nejkrásnějších místech Jadranu.

První opravdová výprava na kajaku vedla do Vodice. Úplně vzadu, v komoře pádloval Lukáš, před ním jsem seděl já a vepředu vyhlížel nebezpečí děda Honza. Ujeli jsme strašně daleko a bankomat (který byl jedním z našich cílů) jsme našli jedna-dvě. Po cestě zpátky jsme se navíc krásně vyhnuli srážce s padákem taženým motorákem, takže i o napětí nebyla nouze.


Před první výpravou.

V polovině cesty - u bran Vodice.

Moc nechybělo a nabrali nás.

Výprava číslo dvě byla mnohem ambicióznější. Dědu Honzu vystřídala na přídi máma a namísto podél břehu, jsme vyrazili přes moře. Přejeli jsme velikej kus moře a šťastně dopluli na ostrov Prvić. Ten se vyznačuje mrňavým, kouzelným přístavem, kterému všichni říkáme taky Prvić, ačkoli se jmenuje Šepurine. Tak, aby popis byl jasný i pro naše pádlovací kamarády, zůstanu u názvu Prvić.

Výprava č. 2 právě začala.

Zdravíme z výletu.

V Prviči, co se nejmenuje Prvič.
Tenhle Prvić, co vlastně není Prvić, se vyznačuje neuvěřitelně pohodovou atmosférou, dvěma až třemi hospůdkami a ve všech mají základní letní potraviny: zmrzlinu, kafe a pivo. A kdo přepádluje moře, ten si odměnu opravdu zaslouží!


Letní radosti I.

Letní radosti II.

Lukáš zahlédl zvon.

Dvě modelky.

Ještě jednou z Prviče.

Kromě pádlování jsme hlavně plavali. Lukáš zjistil, že moře je slané moc, a tak dával přednost bazénu. Ačkoli jsme na plavecký výcvik přestali chodit, opřel se do toho sám a tak celý ten týden znovu a znovu skákal do bazénu, který byl hluboký asi metr a půl. 

A po pár dnech už bazén přeplaval. Jenže se neuměl ještě chytat břehu a tak jsem celé ty dny prostál proti vlezu do bazénu, vždycky když ke mně doplaval, jsem ho chytil, otočil a poslal zpátky. Takže jsem prakticky bez pohybu strávil asi 120 hodin ve vodě. Že jsem se nachladil a chytil rýmičku, asi není třeba poznamenávat, ale za tu zábavu to stálo.


Bazén I. - podvodní svět

Bazén II. - podvodní svět trochu jinak

Bazén III. - občas je třeba se vynořit a nadýchnout

Bazén IV. - občas i Luky odpočívá. Ne na dlouho! 

Bazén V. - a přidali se příbuzní - Matěj a Honza

Bazén VI. - a už plavu i v kruhu

Bazén VII. - bez pomoci jdu zatím rychle ke dnu

Bazén VIII. - Honza a Matěj v klidu

Bazén IX. - to je prostě pohoda!

František se ještě neumí bránit, ten se tedy potápěl s mámou v moři. A všechny nás potěšil, vypadá to, že si s vodou bude také rozumět. Žádné strachy, pořád se usmíval a vůbec se mu z teploučkého moře nechtělo.


Moře I. - František a máma mají radši slanou vodu.

Moře II. - občas z nich není vidět skoro nic

Moře III. - takhle vypadá RADOST

Moře IV. - František je taky vodomil

Moře V. - a nebojí se ani pod vodou

Třetí výprava na kajaku byla asi nejzajímavější. Byla to totiž výprava za pokladem. Původně jsme jeli podle mapy, kterou jsme našli v křivolakých uličkách Vodice (je namalovaná na kostelu), ale tuto mapu jsme nakonec mírně modifikovali.

Pirátská mapa. Je na ní i poklad, ale ví o něm jen táta.

Takže jsme vyrazili kolem bílého kamene na dně, směrem k tajemné budově. Pak jsme zatočili doprava, abychom se vyhnuli blížícím se pirátům a začali pečlivě propátrávat mořské dno. Vylovili jsme mraky ježků, kyjovek a další havěti a náhle jsme dostali k veliké borovici. Každý ví, že poklady bývají zrovna pod takovými stromy a tak jsme kolem ní začali hledat a - bingo! Byl tam poklad!!! Bonbóny a nějaká čokoláda. To bylo radosti.

Po vyzvednutí té nádhery jsme pokračovali do NePrviče a po kávičce, zmrzlině a pivu zase domů. Výprava za pokladem byla nádherná a Lukáš na ní bude dlouho vzpomínat. Přes zimu namalujeme ještě mapu, aby vždycky věděl, kde je ostrov pokladů.



Jo, tady byl ten poklad schovanej! 

Naposledy v Neprviči.

Naše zbraně. Lukyho je puška nahoře a meč vlevo. Na mě zbyl meč, co je dole a červenej nůž.

A to už se náš čas v Chorvatsku nachýlil. Zbyla nám ještě pěší výprava s dědou a babičkou do Vodice. Byla opravdu vyčerpávající a jediný, kdo ji přežil v pohodě byl František. Jak by taky ne, když se vezl v kočáře!

Pěšky do centra Vodice? Námaha!


Sv. Rodina :-)
A na kostele ve Vodici zazvonil zvonec a prázdnin byl konec. Jsem zvědavý, kam pojedeme příště!

neděle 20. září 2015

Poloviční vandr

Na sklonku léta, ještě za tropických veder, jsme se vydali na vandr. Abychom nebyli sami, zavolali jsme strejdovi Honzovi, jestli se nechce přidat. Chtěl.

Léto pomalu končí
Detaily cesty jsme domlouvali po obědě, a tak zbyla spousta času užít si pohodu a válení na zahradě. V tom momentálně vyniká zejména František. Jako kdyby tušil, že v noci bude muset, na rozdíl od Lukáše, do normální postele.


Kamarádi, budeme se válet!


Naše máma je nejkrásnější ze všech!

Leháro.

Takhle si tu žijeme.


Rozloučení bylo jednoduché protože, máma a brácha se vydali na kus cesty s námi. Přeci jen jsme šli na čundr poprvé. Sešli jsme dolů, ke kempu. Je to skoro celý kilometr, tak je jasné, že jsme se tam museli posilnit. Jak prohodil strejda Honza, výlet bez smažáku není výlet. Ovšem později uvidíme, že celá věc je trochu složitější.


Táto podívej, ten strom je jako duha!

Máma s Františkem s námi došli až k jezu!

Skovávačka.

On the road.


Kousek před Jamným jsme schválně sešli z cesty a prodírali se lesem hlava nehlava. Chtěli jsme spát někde na louce, abychom mohli koukat na hvězdy a když jsme se z podrostu vymotali, zahlédli jsme ve strašné, ukrutné dálce, na poli posed. 

Pochopitelně následoval závod - kdo u něj bude první a pak, kdo na něj dokáže vylézt. V běhu zvítězil Lukáš a v lezení vlastně taky. To, že jsem na zkoušku lezl před ním, abych ověřil, že ta šílená dřevěná stavba nespadne, to se nepočítá.


Utíkejte si jak chcete, mě nedohoníte!

Lezeme!


Z posedu jsme vcelku rychle objevili místo na spaní. Foukal silný vítr, tak jsme se ukryli za dlouhou řadu slaměných balíků. Nejprve jsme si připravili ležení (máme celty, spacáky a karimatky). Zavolali jsme z nefunkčního mobilu mámě, že jsme v pořádku a a ještě se vydali na průzkum okolí.

Tady dole budeme spát.

Mamí neboj, mám se dobře.

A slunce zapadlo.

V přilehlém lese jsme našli krásné klacky, ze kterých jsme si udělali pušky a pak se už začalo stmívat, tak rychle na kutě. Doma si před spaním čistíme zuby kartáčkem a pastou - na čundru se věci dělají po našem, tak jsme vytáhli, k Lukášově velké radosti, lízátko. No řeknu vám, měl zuby jak perličky!

Večerní hygiena.

Tak tohle mě baví!
Jenže ve chvíli, kdy jsme se usilovně snažili usnout, do hry vstoupil smažák, který povečeřel strejda Honza. Udělalo se mu vám tak špatně, že jsme raději výpravu ukončili a rozjeli se domů. Máma pro nás přijela autem a aby nás našla, vytáhl Lukáš svojí baterku a mával na poli, jako nějaký maják. 

Domů jsme se dostali ještě včas a strejda se brzy uzdravil. Takže všechno dopadlo dobře a už se těšíme, až zase někam vyrazíme!!!


Lukáš nasvícený svou oblíbenou baterkou signalizuje mámě, kde jsme ztroskotali!