neděle 24. ledna 2016

Sníh

V lednu 2016 konečně NAPADL SNÍH!!! A zatímco Franta je doma, v teple u mámy, Lukáš vyrazil na lyže. Už dvakrát jsme byli na Kramolíně, a i když je Lukáš "opatrný", občas sjede i dvacet metrů a vůbec neupadne, ani nefňuká.



Haha zima, kampak s tím na mě!

Nejlíp je, a to ví každý, doma u stolu.

Začíná se jízdou na koloběžce. Tedy lyžoběžce.

Je to namáhavý sport.

A pochopitelně, mnohem zábavnější, než dřina v lyžákách, je sáňkování a dovádění v kopicích sněhu na zahradě. Kromě zimních sportů, vlastně - víc než zimní sporty - Lukáše ovšem baví zimní práce. Má svou malou šornu a uklízí sníh z terasy velmi důkladně a rád. 


Sáně, to je vážně...

...psina!



A můžeme jezdit i s... 

... bráchou.

A když už mě to na sáních nebaví...

Prozkoumám terén po vlastní ose.

Vánoce

Šikovný švagr Honza odstranil výpadek techniky, a tak se můžeme v čase vrátit trochu zpět a připomenout si Vánoce. Letos byly zvláštní - skoro nikde nebyl sníh a na Štědrý den vyšel úplněk. A protože Franta už trochu povyrostl, rozhodli jsme se, že zase odjedeme na "malé hory. Pro úplnost - podle Lukášovy klasifikace horských masivů, jsou malé hory vše, co je menší než Alpy, které jsou analogicky - "velké".


Vánoce bez sněhu

Namířili jsme si to přímo do centra Šumavy a vrátili se do osvědčeného penziónu Kilián. Tentokrát jsme bydleli na Přilbě, což je pohodlný dvoupokojový apartmán, který má jedinou nevýhodu - okna na východ a směrem do dvora, takže jsme kvůli kuřácké vášni manželů správcových nemohli v noci větrat. Ale zbytek byl naprosto perfektní. A nejlepší v celém bytě byla kouzelná skříň. Ta klukům skýtala mnohé hodiny zábavy a radosti.


Obyčejná skříň?
Kdepak, v téhle skříni bydlí dva...


...dva skřítkové!



Franta a Lukáš


Sníh v roce 2015 opravdu nikde nebyl, s jedinou výjimkou. Na konci sjezdovky byl plácek asi 30x30 m. Takže tady se Lukášovi splnil sen a mohl si zajuchat a zadovádět. Fandu tahle troška nechávala chladným a více se těšil na procházky.



Sníh?

To mě celkem netankuje.

Zato Lukáš byl jako...

...utržený ze řetězu

Tyjo, na tátovi se dá sáňkovat!!!


Výletů jsme užili dost, i když vzhledem k dennímu režimu (odpoledne se spí), byly spíše krátké a intenzivní. Kvilda má velikou výhodu, že nabízí cesty všemi směry, a tak jsme za těch pár dní ani jednou nemuseli opakovat.

Na výlet je třeba se pořádně obléct.

A na cestu se vyptat místňáků.

A pak už jenom šlapat a šlapat.

A když dojdou síly, máma má po ruce sváču.

Žůžo!!!

Venku je nejlíp.



Jeden z večerů jsme měli jsme nachystané překvápko - venkovní vyhřívaný a ještě ke všemu masážní bazén. Lukáš se sice trysek trochu bál, ale nakonec jsme v ledovém povětří vydrželi přes půl hodiny. A to i přesto, že jsme si, my trulanti, hned na začátku namočili hlavy. Aspoň nás po té půlhodině mohla vystřídat máma a pořádně se naložit do teplé vody.

Teplá voda, která tryská a dokonce i barevně svítí.

Ač to tak nevypadá, jsme venku, na mrazu.


A pak už přišel Štědrý večer. Ježíšek to s námi má lehké. Táta s mámou chtěli každý jenom jeden dárek, Franta letos ještě nepotřeboval nic a Lukáš do ježíškovského dopisu napsal, že chce pod stromeček: dárky. Takže všichni dostali, co si přáli. Táta knížku a oblíbený film na DVD, máma prstýnek a Lukáš s Frantou kopici dárků. 

Jé, dárky!

Táto, co to je?

To je fuk, hlavně že to je moje.

Hlavní rozbalovač.

Včelí medvídek, co umí zpívat!

A po Štědrém dnu zase na výlet. Na tomhle výletě se zvlášť vyznamenal Lukáš, který ušel bez škemrání asi 15 kilometrů. Navíc prozkoumal potoky, prales a i okolní louky. A to nechodí nalehko - povětšinou nese v ruce nějaký velký kamen, klacek, nebo rovnou táhne strom.

Máma po silnici a Lukáš...

Cestou necestou...

A vůbec nevadí, že u toho vypadá jako blázen.

Zase únava...

... a zase všelék na bolístky a upajdané nožičky.

Skříňový skřítek se proměnil ve skřítka lesního.

Potok nejprve okoukneme z lávky.

A pak do něj nahážeme...

Co nejvíc kamenů.

Čím větší cákanec, tím větší zábava.

Najdi mě, táto.

Vánoce bez sněhu jsou pro okočárkované rodiny požehnáním.

A jsou děti, kterým to taky nevadí.

A pak přijde poslední večer, a přes všechnu snahu výletníky přepadne únava tak veliká, že nezbývá, než nabrat síly v posteli. A může se přitom snít a vzpomínat, jak krásně je v lese.Vánoce na liduprázdné Šumavě, to je holt něco pro nás!

Lukáš po návratu z prochajdy.

Vánoce 2015



sobota 2. ledna 2016

El punto fijo

Dejte mi pevný bod a já pohnu celou Zemí! To věděl už Archimédes a teď to ví i Lukáš. Včera si vzal tužku a svůj pracovní(!) stůl pokreslil změtí čar, nám poněkud nejasnou.


Čmáranice? Kdepak!

Dneska si na mě našel čas a celou tu svojí práci mi vysvětlil. Jde o mapu a to velmi přesnou. Vlevo dole je parkoviště a taky místo, kde budeme spát, ale musíme si na cestu vzít spacáky. A uprostřed, ta tmavá tečka, to je Lukášův pevný bod. To je totiž NÁŠ DOMOV!

Tady bydlíme, to je náš domov.


Ten stůl miluju!