Franta chodí

Dneska - 20. 2. 2016 - udělal Franta úplně prvních pět kroků bez opory!

Lyže

Sníh je zase pryč, ale odhodlání naučit ser lyžovat Lukáše pořád ještě neopustilo. A tak jsme párkrát vyrazili v pátek odpoledne na Kramolín, kde se Lukymu věnoval profesionální trenér. Ne, že by z Lukáše rostl profesionální lyžař, ale já na to nervy prostě nemám. Takže se soustředím na to, abych ho dovezl včas ke svahu, oblékl (to je mimochodem pěkná fuška) a pak tu hodinu, kdy ho někdo trápí, relaxuji a nabírám síly na svlékání, nasycení a odtažení směrem do auta. Ono totiž, když výuka skončí, je najednou sníh to největší lákadlo.

Bobová reprezentace na Kozích bobcích. Pardon - pláních.

Jenže časem se ukázalo, že Kramolín, naplněný turisty (vesměs z Prahy), pro nás není to pravé ořechové. A tak jsme se rozhodli, že se přemístíme ke Kaplici na svah  nazvaný Kozí pláně. Ovšem mezi znalci se mu říká "Kozí bobky". Je to takové rodinné a útulné lyžařské středisko.

Kozí pláně

První návštěva byla vskutku impozantní. V pátek navečer jsme s Lukym opravdu včas vyrazili a měli asi 45 minut rezervu. Prošli jsme se pod kopcem, pak si koupili u paní v budce s občerstvením (rum, tatranky a hořící kamna) zakoupili lístky. Tentokrát jsem si totiž chtěl klouznout i já.

Jenže velmi brzy se ukázalo, že nezodpovědná matka zapomněla Lukášovi dát rukavice. Ona je opravdu nemožná! Pošle dítě na lyže a nedá mu rukavice. Naštěstí paní v budce našla nějaké zapomenuté a tak byla krize včas odvrácena. Což ovšem neznamená, že není třeba Pavlu po telefonu pořádně vyhubovat.

Lukáš a Janík

Pěkně v klidu a pohodě jsme se pak oba obuli do lyžáků. Následně otevírám pytel s lyžemi, který jsem si předchozího dne připravil, ale ouha! Moje lyže v něm byly, Lukášovy ovšem nikoli! To byla rána jednak mému sebevědomí a jednak naším plánům. 

Schlíple jsem se doploužil k okénku a povídám paní Mazancové: "Tak Vám vrátím i ty rukavice i oba lístky. My nemáme lyže!"

Odpověď byla vcelku jasná: "A proč jste se vlastně jezdil?"

No, protože jsem pako, pomyslel jsem si a něco zamumlal. Ale na Kozích bobkách není nic problém. Našly se i náhradní lyže, které naladil mechanik a tak Lukáš mohl po chvilce s novým trenérem Bohoušem pořádně polyžovat. Dokonce i na vleku si sjeli. Já si mezitím trochu pojezdil a šťastní a spokojení jsme se navečer vrátili domů.

Lukáš a Markéta

Akce měla takový úspěch, že si jí (ovšem bez zádrhelů) na druhý den zopakovala s Lukášem Pavla. Přidal se i Franta a kamarádi Markýz, Janík a Markéta. Z tohoto výletu jsou i Markýzovy fotky, doprovázející tohle vyprávění o praštěném otci.

František začal s lyžováním netradičně hůlkami