pátek 13. května 2016

Milý Ríšo

když jsme se loučili, slíbil jsem ti, že napíšu. Psát moc neumím, tak to za mě vzal táta. Ale snad ti to nebude vadit. Hele chlape, moc děkuju, že jsi nás k sobě pozval. Máte to na Ranči 13 fakt parádní. To víš, já narozdíl od dospělých oceňuju hlavně pískoviště a kolotoč. Ale táta nemluví o ničem jiném, než o tom překrásném výhledu na kopce kolem dokola. A mámě se nejvíc líbila jízda na tom koni, co tak strašlivě smrdí - vždyť víš. No a brácha? Franta je fakt totální pako - pochopíš, že on má na světě nejradši (kromě jídla) dvě věci - vaše psy a dědkovy auta?  Je fakt pošuk. Brácha, ne dědko! No, tak ještě jednou díky a těším se, že se brzy zase uvidíme. Vem "dědko" a babičku a přijeďte. Mám slíbeno od Indiána, že v létě vyrazíme na Křišťanovický rybník. Tam se ti bude Ríšo moc líbit. Taky bych ti mohl ukázat můj Hadí ostrov, co vůbec není ostrov, ale je to taková houština v lese. A dají se tam najít kousky letadla, co opodál sestřelili Němci za války. Tak přijeď, těším se na vás. A kdyby tě zajímaly fotky, co s nima pořád prudil táta, tak prohlížej dál. Ale já už končím, jedu za dědou Fíkem. Řekl jsem mu, že je taky dědko a málem jsem chytil pohlavek, a ať prý nejsem drzej. Já ty dospělý nepochopím. Tak ahoj, Lukáš.

********************************************

A k Lukášovu poděkování Indiánům i Dobešovcům se pochopitelně připojuje i zbytek rodiny. Díky za ty nádherné dny.

A teď už slíbená fotoreportáž... 

Pavla v Lednici, kde jsme měli s Indiánama spicha.

Lukáš jako fotomodel

Zleva Indián, Danuška, Teo, Pavla a dole vykukuje Franta

Stejná sestava jako o obrázek výše, doplněná utíkajícím Lukášem. 

The best of Ranch 13 - tomu říkám výhled!!!

Ranní mlhu brzy rozehnala naše výborná nálada a sluníčko. 

Franta si zamiloval psy. Hlavně Šediváka.
A jak uvidíte dál, psi si zamilovali Frantu.

Indián ve svém živlu. Měl by se sem nastěhovat!

Super epes kolotoč.

Kůň na kliku.

Radost.

No, překližkového koně ještě Lukáš může. S opravdickým koněm už ale takový kamarád není.

Áááááá - ta vodá je ledovááááá!!!

Výlet bydlíkem nahoru do hor.

Mladý technik.

Jaro na horách.

V popředí seník, kde se dá roztáhnout křídla a letět.

Danuščin excelentní guláš!

Na seně.

Fůůůj, ten kůň smrdí!

A z tohohle koně jsem dostal od dědky Petra podkovu! Heč!

Mládí vpřed.

Rančerka Paola.

Víte na čem kluci sedí?
Na topolu.

Mikrodivočina.

Jaro.

Voda, to je moje.

Jídlo, to je moje.

A louky - to je zase tátovo.

Ty kokos! Lukášovo oblíbené rčení.

Na průzkumech jsme objevili ztrouchnivělou borovici.
Loupání kůry s takovým krásným chrupnutím, zvláštní vůní a podivný dotek práchniviny - to se nám líbilo.

Franta nemá se psy problém.

A oni ho taky milují.
Kam se hnul Franta, tam šla tahle psice. A vůbec jí nevadilo,
že jí šlape na nohy, strká ruku do huby a sem tam na ní upadne.

Na ranči je spousta zvířat. Tady hoši zkouší "bejka".

Teo, Franta a Lukáš - za chvíli by mohli být naložení v lihu.

A zase na vejlet.

Táto, vyfoť tu kytku pro mámu!

Ráj.

Frantovi se začalo říkat - Fufík.
Proč asi?

Porada nad mapou.

Když nedosáhl na pedál ze sedačky, slezl a jel na straně. 
Jezdit chtěl - a tak to dokázal.

Nedávej mu to pivo!
Ále, neboj, Danuško!

Lukáš a Ríša oslavují světový objev - nejvyšší šťovel ve Vesmíru byl právě nalezen u obce Bečová.

Reklama na Slovensko.

Ranč jsme opustili a když nebyli po ruce psi, ochočil si František Petera.
A pusu - tak tu má plnou rajčat. Chvíli to vypadalo, 
že si chce otevřít firmu na výrobu rajského protlaku.

V noci bude zima, řekl Indián.

Západ slunce u rybníka. Tedy spíš větší kaluže.

Univerzální strom - odpoledne se u něj Luky krásně vykadil a navečer nám posloužil jako náramná kulisa.

No, už abychom se kočáru zbavili. Kdo se s ním má pořád tahat?!

Lukáš objevuje. Jenom nevím co.

Albert F. Einstein

Domek.
Výborné místo na klučičí hry.

Výprava za les, právě obdivujeme z dálky Beckovský hrad.
Zleva Lukáš, Danuška, Ríša, u dalekohledu Teo, Zuzka a Indián.

Ríša objevil Opičí strom.

Moře, jezera, lodě a dobrodružství.

Fufík.

Beckovský hrad.

Výhled z jeho hradeb. Tam za kopcem jsme nocovali na louce.

Jeden ze stálých obyvatel hradu.

Ríša je poměrně rychlý člověk.

Dva největší kamarádi naposledy spolu - v muzeu miniatur.
Po téhle fotce přišlo přesmutné loučení. Ale tak to chodí.

Kámoši forever!
Klidně až  na šibenici.

Ze "Staré Třináctky"