úterý 26. prosince 2017

Vánoce na Pláních

Na to, jak se mají trávit Vánoce máme vcelku vyhraněný názor. U nás panuje zásada, že jsou to hlavně svátky klidu a míru. Z této premisy jasně vyplývá, že jakmile se v kalendáři obbjeví Šimon, nebo nejhůř Vlasta, balíme svých pět švestek a prcháme co nejdál od domova. Pokud bychom zůstali, museli bychom uklízet, nakupovat, zabíjet kapry a... A vůbec!


Výhled z okna

My se radši potichu zdejchneme někam, kde skoro nikdo není. Někam kde je pokud možno sníh, ticho a klid. Dlouhodobě nejlíp této definici odpovídá Šumava. Po loňském maďarském pokusu jsme se letos vrátili k osvědčenému modelu a vybrali si penzion Pláně. Prima volba! Tento penzion se na webu chlubí tím, že vítají psy a všechna domácí zvířata. Dokonce tam jedna paní po ránu na sněhu venčila bílou myš (asi sněžnou). A z toho jasně plyne, že na obtíž nebudou ani naši dva exoti. A víceméně nebyli. K tomu nám tam vařili dvě jídla denně, pod stromeček jsme dostali misku cukroví a v apartmánu byla televize. Co víc chtít?


Penzion Pláně

A tak jsme v pátek odpoledne vyrazili na Pláně. Po příjezdu nebyl čas na nic jiného, než na večeři a spuštění televize. Na Pláních o existenci dětského programu Déčko nikdo nic netuší, což nám nahrávalo do karet. Prostě televize fungovala jen večer. Dali jsme tuším 4, nebo 5 pohádek a stačilo!

V sobotu panovala obleva doprovázená strašně silných vichrem. Naštěstí sněhu bylo dost a obava, že by do Štědrého dne všechno slezlo nebyla na místě. Na parkovišti poblížý penzionu byly nahrnuty ohromné kopice sněhu. To byl pro naše kluky úplný ráj. Vyzbrojili jsme je dvěma exkluzivními aluminiovými polními lopatkami značky Fiskars, které vozíme v zimě v autech a už to začalo. Kopání tunelů a děr, do kterých Lukáš s Frantou porůznu zalézali.


Franta jde do akce.

Lukáš ve svém živlu

Zdá se, že čím je tunel těsnější...


...tím jsou děti šťastnější!

Pak jsme vyrazili na polární výpravu až do Nových Hutí. Vyzbrojeni jsme byli pouze saněmi taženými lidskou silou, přesto jsme tu strašlivou vzdálenost přes pláně zvládli. Kromě pomalé jízdy z kopce (tam totiž žádný pořádný kopec není - a když už je, tak je to do kopce), došlo i na tradiční rodinnou hru "Vyčerpaný eskimák." To se hraje tak, že si unavené dítě, aby se mu líp šlo, vybere cestu co nejhlubším sněhem, do kterého občas upadá a běžná procházka se změní v boj o holý život. Když jsem byl malý, dokázal jsem takhle jít cestu domů z autobusu, která běžně trvala čtvrt hodiny, klidně hodinu a půl. Nakonec odpadl jen jeden muž - František. Nazpět jsme ho vezli jako naprosto ztuhlou mrtvolku vleže na zádech. Nereagoval na nic. Naštěstí v posteli se pak opět rozehřál.     


Odvážná školačka Pavla.


Celá rodinná ekadra

Vyčerpaní eskimáci - duo

Vyčerpaný eskimák Franta

Pavla - ne nemodlí se, fotí.

Fotka vypadala takhle nějak.

Z cyklu Černá a bílá jsou taky barvy

Z téhož cyklu - II.

Tady fakt fučelo.

Pavlu vítr nezlomí!

Sibiřská momentka.

Ztuhlík

Zase černobílá krajinka

Co dělají?

Rozmrzají!

Odpoledne jsme zasvětili dalšímu rozšiřování našeho "íglů". Ve druhé fázi získalo komín, okénko a několi dalších čtverečných metrů místností. Stal se z něho ohromný labyrint, v mnohém připomínající mraveniště. Po zbytek dne jsme zdobili náš cestovní ministromeček a baštili naše cukroví. To sestává zejména z kousků, které nám chutnají nejvíce - tedy z vosích úlů, či včelích hnízd.

Hlavní vchod do íglů.

Cukroví máme výborné.

A stromeček mrňavý.

Černobílé ráno na Štědrý den.

Na Štědrý den jsme s Lukášem vyrazili poprvé v životě na běžky. Naplánovaná trasa byla ambiciózní - tzn. asi tak půl kiláku do kopce a zpět. Šlo to výborně, oba účastníci výpravy dojeli živi a zdrávi a dosažení vrcholu oslavili nad sjezdovkou na Churáňově jednou tatrankou a kofolou, dle chuti nejmladšího sportovce. 


Poprvé na běžkách.

Občas to tak nevypadalo, ale...

...ale jelo mu to slušně.

Slíbená odměna a hlavně odpočinek.

No, dolů to jelo líp, i když i tam bylo co zlepšovat. 

A zatímco Lukáš bojoval ve stopě o holý život... 

...Franta se doma smál a baštil.
 Odpoledne jsme měli zasvěcené výzdobě stromečku pro zvěř. Ovšem tato zábava bohužel zaujala pouze mě a Pavlu. Děti to okatě ignorovaly, jakoby nechtěly mít s mrkví, lojovými koulemi a jablky na smrku nic společného. Tak třebas příští rok.

Pojďte děti, přilepšíme zvířátkům.

Prdlajs, to si mami dělej s tátou.
 A to už se blížil večer a všichni nedočkavě vyhlíželi Ježíška s náručí plnou dárků. Protože máme malý stromek, vešlo se pod něj jen pár dárků, ale radost byla i tak velká. Zdá se, že tahle hra o počtech není!


Pohádka v televízi se vším všudy. 

Dárky jsou tu!

Ještě prskavky na balkóně a pak...

...rychle na kutě.

Na Boží hod ráno
 Na Boží hod měli přijet na návštěvu děda Honza a babička Milena. My jsme nejprve rozřízli jablka (sláva, všichni měli *) a pak se šli zase projít. Přeci jen kapr se salátem, které jsme měli k večeři, chtěli trochu pohybu. Pak jsme zfinalizovali íglů a už tu byla ohlášená návštěva. Lukáš se s nimi jel opět projet na běžkách a pak jsme využili tuto příležitost i my s Pavlou a dali si krátký okruh. Bohužel kvalita sněhu byla prachbídná - vše, co do Štědrého dne tálo, nyní přemrzlo a tak to bylo spíš na brusle, než na lyže. Ale i tak byl výlet fajn.  


Modelka č. 1 - Lukáš

Modelka č. 2 - Franta

Sáňky a slunce

Pavla se...

...sluní a schovává před větrem.

Den to byl nádherný.

Franta v íglů.

A vzápětí v posteli. 

Štěstí! Jsme bez dětí!!!

Sníh nic moc.
 Po našem návratu jsme našli plačícího Lukáše. Naši sněhovou stavbu století, kterou jsme budovali tři dny, nám nějaké dvě hloupé a tlusté holky rozdupaly během dvou minut. Nezbylo skoro nic, než ty oči pro pláč. K tomu děda a babička odjeli domů a tak nezbylo, než zaběhnout na večeři, vyspat se a jet domů.  

Íglů spadlo a děda s babičkou jsou pryč.

Poslední ráno.
Naštěstí na Štěpána jsme doma našli nejen stromeček, ale i nějaké další dárky, které nám Ježíšek nechal doma. A tak se zase všichni usmívají a jsou šťastní. K tomu svítí slunce a prodlužují se dny. Co víc si přát?!  

A jsme doma!