úterý 25. dubna 2017

Krátký příběh o pohledu

Lukáš přinesl ze školky pohled. Celej si ho namaloval a pak poprosil Pavlu, aby mu tam napsala adresu. Jeho. Dobrá tedy, proč ne.

Pak jsem do děje vstoupil já. K čemu pohled, kterej nikdy nikdo nepošle? Dopsal jsem na něj, že je podléhá režimu "školkové pošty", čímž jsem pochopitelně myslel, že jej lze poslat nevyplaceně.

A dobrý konec?! Ano, tady je.

Pohled jsem z hecu hodil do schránky v Krumlově. Českém. A druhý den byl v Boršově. Nad Vltavou. A úplně zadarmo. A orazítkován! Někdy překvapí i pošta. Česká!

To udělá radost, že jo?!

Jediné tajemství v celém příběhu je to, co to asi tak je namalováno na rubu pohledu.
Netuším!

pondělí 17. dubna 2017

Velikonoce

Po sobotě zbývá napsat, co jsme o Velikonocích dělali v neděli a pondělí. Tak tedy v neděli jsme barvili vajíčka, courali se po Boršově a chystali pomlázku na pondělí. Počasí bylo pěkné, jen trochu frišno.


Barvení a...

...a finální kontrola.

Že Franta při kontrole některá vajíčka nakřápl nikomu, ani pondělním koledníkům nevadilo. Alespoň nic neříkali.

Ale to předbíhám - v pondělí jsme vstali docela brzo a já se s klukama vydal na koledu. Zatímco Lukáš se činil a všude koledoval přesně, jak se má, Franta se v těch zvycích trochu ztrácel. A tak nejprve vyšlehal dlažbu před domem a pak sousedovic kočku. No a nakonec se mu z Velikonoc nejvíc líbil příjezd popelářů.

Po návratu z koledy jsme prohledali zahradu. Představte si, že nám tam zajíček nechal pytlíčky s čokoládou! Po krátké procházce nás už doma čekal děda Fík a mámina skvělá velikonoční sekaná. Kromě masa v ní byly i kopřivy a vůbec nepálily! No pochopíte to?

Takhle vypadal sekaná na začátku.

A takhle jsme ji obdivovali i s dědou Fíkem.

Odpoledne se počasí pokazilo, začalo pršet a bylo těsně nad nulou. Nám to ale nevadilo. Dědu Fíka v průběhu odpoledne vystřídali děda Kiďula a babička Milena s bratránkem Matějem a nakonec dorazil i strejda Honza. Takže u nás bylo pěkně rušno. Zkrátka - veselé Velikonoce!

A Velikonoce jsou za námi. Bylo to bezva!


sobota 15. dubna 2017

Bílá sobota

Na Bílou sobotu jsme si s Lukášem vyrazili proti proudu. Cestou jsme sbírali kytky do herbáře, klacky do zásoby. Stříleli z praku - málem jsme u jezu přestřelili řeku. V lese jsme se proplížili Loupežnickou strží a kousek za ní jsem na Lukáše bafnul tak dokonale, že jeho zaječení muselo být slyšet až v Krumlově.

Nervy mu naštěstí spravila máma a Franta, kteří nám od Rybáků šli naproti. Trochu nás poplašil trojnásobný přelet stíhaček, které vzdávali čest u našeho Pilota. A Bílou sobotu jsme měli úplně nakonec, kdy nás posněžily květy trnek. Krásná sobota!


Svačina na ostrohu nad skálou.

Táto, ta řeka se krásně třpytí.

Máma užívá kousíčky slunce.

Ze života hmyzu.

Vyfotit Frantu pořád ještě není...

...není téměř možné.

Kvetoucí trnky.

Vidět to není, ale tady sněžilo - nebo spíš květilo.

Za Jamným.

neděle 9. dubna 2017

ŘÍM

"Jeden obrázek za deset tisíc slov" - říká staré čínské přísloví. A protože z našeho leteckého výletu do Říma máme obrázků plno, protentokrát je tu článek téměř bez textu. Doufám, že i tak pochopíte jak parádně jsme se všichni měli! Tedy my s Pavlou a Lukášem v Římě a Franta u babičky, mávající všem letadlům na obloze, protože v něm jsou přece táta, máma a brácha.

Myslíte, že Lukáše nebaví cestování?

Nee! Spíš ho nebaví to věčné focení.

První ňamka v hostinci U žíznivé krávy, nebo tak nějak.

Na celé tři dny byla nejčastější Lukášova objednávka špagety s boloňskou omáčkou.

Pavla si užívala volno a víno.

La tůrísta típika.

První den nám prozářilo nádherně zapadající slunce.

To hned vypadá všechno líp.

Nemám pravdu?

Taková obyčejná škola a tak pěkné průčelí.

A jsme u Kolosea.

Které je krásné a zajímavé...

Ze všech směrů.
 
Dej mi pusu mámo.

Krásný strom osypaný pomeranči - těch kopic bordelu kolem si nevšímejte, to je tady normální.

Tuhle krásnou a velikou šišku odnesl Lukáš do hotelu.
Zamiloval se totiž do slečny recepční a tak si získal její srdce tímhle darem.

Před hotelem stála tahle nádhera.

Z okna pokoje.

Čas od času se fotoaparátu chopil Lukáš, který město sleduje svým vlastním pohledem.

Znovu Koloseum, tentokrát po ránu, s krásným...

... s krásným východem slunce.

Konstantinův oblouk, pokud jsem to nepopletl.

Ještě jeden pohled na Koloseum zvenku a pak rychle...

...rychle dovnitř.

Výhled na chrám - il tempio di Venere e Roma.

Takhle nějak viděla spousta aligátorů (tak gladiátorům říká Lukáš) svět naposledy.

Věděli jste, že po Koloseu jezdí mramorový vlak?

Krásné písmo, neníliž pravda?

Tatí, toho racka bych chtěl mít doma!
Nechtěl, věř mi!

Jeden z mnoha obelisků. Tenhle je "kvirinálský", ať už to znamená co chce.
(Obelisco di Quirinale)

Ještě detail podvozku.

Nejslavnější a Lukášova nejoblíbenější fontána - di Trevi.
Proč Lukáš miluje fontány vysvětlím později.

Španělské náměstí už plné lidí.

Lukáš osvěžující se ve fontáně della Barcacia. 

Tohle je taky Lukáš. To je podoba, co?

V "zábavním" parku, v dětském koutku (= v místě, kde z vás dostanou co nejvíc peněz, ať děláte, co děláte.)

Obelisk Esquilino, přímo před hotelem.

Další z mnoha boloňských špaget. Stále chutnají!

To asi nebude úplně obyčejný byt, tam nahoře.
Začal třetí, předposlední, den.

Schody. Těch je v Římě ještě o něco víc, než obelisků.

Cestou na Forum Romanum.

Forum se nám líbilo asi ze všeho nejvíc.

Kde je voda, tam je dobře.
Hlavně neztrácet hlavu.

Přišli jsme hned po ránu, takže první hodinu nebyla nikde ani noha.
Jen my tři.

A s námi spousta soch.

Fakt jako hodně soch.

Kdo najde Lukáše?

Jaro je na návštěvu Říma ideální čas. Není horko a je krásně.

Takže děti mají sílu běhat po těch věčnejch schodech.

Fotka samospouští. Úplně nedopadla.
Ale když na té louce bylo tak pěkně a nikde žádnej binec.

Pak nás vyfotil Lukáš, ten to ale umí pěkně!

Lukáš se svým aligátorem.

Jaro je tady! Tak rychle, sedmikrásku do nosu.

Tam vzadu je Vatikán.
Ten jediný jsme viděli jen z dálky.

Fórum Romanum vcelku.

Jarní sluníčko si užívali všichni bez rozdílu.

Tuhle kytku nasbíral Lukáš pro svou lásku.
Čekal nás ale dlouhý den, tak s ní ozdobil studánku.
(S tou kytkou, pochopitelně.)

Tohle je zřejmě jezdecká socha Viktora Emanuela II.

Další pecka dne - cukrárna Venchi.
Ta stěna NENÍ natřená nahnědo!!!
Po té stěně teče a po celém krámku voní skutečná čokoláda!!!
A navíc nemají jenom tu blbou zmrzlinu, které nikdo z nás moc nedá, ale tady nabízejí i... 

...i palačinky s čokoládou!
Chápete? Palačinky a ještě k tomu s čokoládou!
To je ráj!

A hned po něm víno di casa a k němu uhlířské špagety.
A cestou sem jsme se zastavili v krámku, kde mají opravdická kouzla a prodavač Lukášovi jedno kouzlo předvedl!
Boží!!!

Kopule Pantheonu.
Magie veliká!

Neptunova fontána na náměstí Navonna.
Teď je nejlepší chvíle objasnit, proč Lukáš miluje fontány.
Ten lump z nich totiž s převelikou vášní loví a sbírá...

...všechny ty mince, které do nich naházeli turisté z celého světa.
Nejraději má eurový dvacetník, protože na něm je obrázek Kolosea, ale nephrdne ani kopějkami, či centy.
Našel dokonce i dvoueurovou minci!
A nejlepší je, že mu nikdo nevynadal.

Tibera. Dobrý no, ale do ní nikdo mince nehází.
A jestli hází, tak v té kalné vodě ani nejsou vidět.

i
Na náměstí Madony z hor to večer žije.
Lukáš, lovící své drobné mezi hipsterskou smetánku perfektně zapadl.
(Jinak ta fontána se jmenuje Katechumenická.)

Horečka sobotní římské noci.

Papežská basilika sv. Marie větší.
Jestli byla větší ta Marie, nebo bazilika, netuším.
Hlavní je, že její kopule byla vidět pěkně z dálky a my tak našli hotel vždycky snadno a lehce.

Poslední den. Ráno sprchlo a přešla bouřka. Ale brzy se vyčasilo.

S.P.Q.R. = Senatus Populusque Romanus, v překladu senát a lid římský.
Symbolizovala tyto dvě složky vlády římské říše.
Sousloví vzniklo v období římské republiky a bylo používáno i za císařství.
A teď jí najdete na kdejakém kanálovém deklu.
Asi jako že je říše římská v kanále...

V neděli byl ve městě maraton.
My chytli už jenom tyhle borce.
To, jak na každého, opravdu každého z nich lidé kolem tratě pokřikovali a povzbuzovali, to vhánělo slzy dojetí do očí. 

Je po dešti.

Tak kam půjdeme, když máme ještě pár hodin času do startu letadla?

Kam jinam než k fontáně?
A k jaké jiné, než k té nejkrásnější?!
Jasně, di Trevi.

A nakonec notýsek se všemi vzpomínkami.