neděle 23. července 2017

Nedělní výlet

Dneska jsme vyrazili na jih - měli jsme namířeno na stařičký hrad - vybrali jsme si tedy Nové Hrady. To Lukáše dost zaskočilo a stále to nemohl pochopit, proč se starý hrad jmenuje Nový. Nicméně do cesty se nám přimotala tvrz Žamberk. 

A udělala dobře - nejdřív jsme se naobědvali, pak se prošli okolo tvrze a nakonec jsme se plni sil u kasy odevzdaně zeptali: "Jak dlouhá je prohlídka?" Věděli jsme totiž, že naši boys nedají víc jak půl hodiny. Odpověď byla zdrcující: "Tak padesát minut." Naštěstí jsou tu ale na děti připraveni a nabídli nám samoprohlídku.

To nafasujete historii tvrze a okolí na papíře (který strčíte do kapsy a už nevyndáte), pak vám ukážou kudy a kam máte jít a zavřou za vámi krásně kovaná vrata. Bezva! Sami na hradě! A k tomu máme klouzací pantofle. 

Tvrz je naštěstí relativně malá, čili jsme to prošli v limitu a vydržely to obě děti a Franta dokonce nic nezničil! A co dál s načatým dnem? Jasně, sklouzneme na ty Nové Hrady, je tam primissimo cukrárna. Nabízejí tam kávičku se zmrzkou. My se spokojili se zmrzlinou. Lukáš vydyndal tu moji, takže měl dvě, což vedlo k jasnému závěru - ostrému bratrovražednému boji. Franta si svojí borůvkovou odložil k mámě a vrhl se do boje o mojí čokoládovou. Naštěstí Lukyho píchla do prstu vosa a tak se záhy na bojišti rozhostil mír. V cukrárně nám dali kousky ledu, co vypadají jako kalíšky. Lukáš si jeden navlékl na pokousaný prst, druhý do pusy a bylo dobře.

Prošli jsme nádvoří a pak spěchali do kovárny. Tady se nám dostalo přednášky o spiritismu středověkých kovářů a kluci si vyzkoušeli i vopravdický brnění. Jenže do našich údú se začala vkrádat únava a tak Pavla zavelela k návratu a bylo po výletě. 

Franta ještě teď dospává v autě. 



Žumberk

Franta je skutečně model první třídy

Ví, jak se má člověk před objektivem chovat.

Žumberk je skutečně fotogenický objekt.

Těžko říct, zda je lepší tahle fotka, nebo...

...nebo se víc povedla tahle?

Podhled zpoza hráze

Na cimbuří straší dva rytíři.

Tu je ten druhej.

Lukáš: "Proč je tam ta klec? Já chci vyndat ty peníze, co jsou na dně." 

Mistr světa v papučovém bruslení

My zvolili ten kousek gelata

Mám mango, ale tátova extračokoláda je lepší.
Zabavuje se.

Mámo, podrž mi na chvíli mojí borůvkovou.

Brácho, dej mi taky!
Nedám!
A už se perou.

Mámě je to jedno. Krev neteče.

Konečně - u starého Nového Hradu.

Rytíř v kovárně I.

Rytíř v kovárně II.

Nádvoří Nových Hradů

středa 19. července 2017

A zase na Lipně

Protože Lukáš roste jako z vody a my nechceme prošvihnout ten pravý okamžik, hledáme pro něj už teď nějaký fajn jachetní oddíl. Protože kdo neumí jezdit na plachetnici, ten je v naší famiglii nula a bude bez milosti vyděděn.

Tak jsme zavítali i do Loděnice Lipno. Tam se o nás postarali královsky - nejenže jsme tam našli nejlepší prolejzačku na světě, mohli se výborně naobědvat, ale hnedle po obědě nám duo trenérů Honza & Honza strčilo pod pracky RS Vision a prý: "Tak se projeďte, ať si mladej zvyká!"


Táto, na tom fakt pojedeme?


Jistě, ještě se ale musíěš rozloučit s Fandou a mámou


Co se dalo dělat, že?! S Lukášem jsme nasedli a vyrazili vstříc nelítosným živlům. Kolem nás se menší lodě cvakaly jako o život, malé děti skákaly do krutých lipenských vod a my skrz tuto apokalypsu projeli, abychom uskutečnili náročnou výpravu. Obepluli jsme námi objevený světadíl, Králičí ostrov a po cestě dokonce oba na chvíli plavali. Ale oba incidenty MOB (Men Over Board)  se obešly bez ztrát na lidských životech a loď jsme v pořádku vrátili oběma rejdařům.

Plavba byla výtečná a už se těšíme, na pokračování!

Jedém!

Vidéte to peklo na hladině?
Vlevo oranžová plachta tam bude během minuty a zoufalec vpravo už tam spadl.

My ovšem plujeme hrdinně dál!

Franta nás pozoroval ze břehu.


Navečer jsme změnili pohon - namísto plachet zapřáhla rodina svého živitele do vesel a: "Táto, jedem se koupat!" Přejeli jsme z Lojzovek až na druhou stranu a tam se do večera koupali a uživali slunce a krásných mraků. Já se pokusil ujet na vlastnoručně postaveném kameném paddleboardu, ale neúspěšně. Zpět na chajdu jsem zase vesloval já.

Někdo doputoval doo Ameriky, někdo na pravý břeh Lipna.
Každému podle jeho potřeb!

Nejkrásnější pramice široko daleko - náš Žvýkoprd

Malinko to studilo.

My se ale vody nebojíme.


Někdo si složitě pořizuje plavecké brýle - já si je prostě vyfukuju.

Zkouším vzít roha na kamenném paddleboardu

Moc mi to ale nejede.

Co bude dneska v televízi?
Lukáš!

Tak jedem domu, rodino!


Na druhý den přišla ledová sprcha. Ráno zahřmělo a dalo se do deště. A tak kluci chvíli koukali na padající vodu, pak si Lukáš vynutil společnou fotografickou seanci s jeho nejoblíbenějším tvorem - Tygříkem. Ovšem naše umělecké tvoření narušil jeho mladší brůdr Ferenc. Vlétl do našeho podkrovního ateliéru jako velká voda a vše skončilo jako vždycky. Bojem na život a na smrt. Jsou to prostě bráchové!  

Posteloví kámoši

Lukáš a jeho Tygřík

Spokojenci

Do ateliéru vrthl Franta

A spustila se mela.

Holt, bratrská láska.

neděle 9. července 2017

Letní Lipno

První týden prázdnin jsem přes dva volné dny na ideální pozici (st+čt) vykysnul v práci a to i přes ty volné dny. O to větší radost pak nastala, když jsem za rodinou na Lipno přijel v pátek s tím, že tam budu až do neděle a do práce nepojedu.

Program jsme měli naplněný až k prasknutí. Předně, kdykoli byla chvilka času, seběhli jsme k Macháčkům, nebo  přístavišti a šup do vody. Kromě toho procházky (na louce jsme s Lukášem jeden večer našli ježka, rojili se tam chrousti, v lese byly svatojánské mušky - ty se mně ovšem vyhýbaly), průzkumy a jedna velká výprava na kajacích.

Při výzkumné výpravě se Lukáš důvěrne seznámil s kolonií mravenců. V jejich blízkosti se musel zastavit a vykonat potřebu. Za což se mu odměnili kousanci na nohou. Z inkriminovaného území jsem ho pak v nervovém záchvatu vynášel na zádech. Na zem tam už nešlápl. Ale po návratu na chatu prohlásil, že to tam bylo pěkné.

Poslední den, v neděli, jsme se ráno sebrali a s Frantou a Lukym vyrazili. Máma nám nachystala svačinu, pomohla nám s lodí na vodu a už jsme jeli. Počasí nebylo moc stabilní, předchozí dva dny boural fakt silný vítr, ale vypadalo to dobře. Přejeli jsme na druhou stranu a "proti proudu" jeli podél levého břehu. Když jsme našli správnou pláž, nastal čas koupání, svačinování a odpočinku. Jenže z Rakouska se začaly valit bouřky. Skrčení v křoví jsme jednu přepršku přežili v klidu a pak vyrazili. 

Vítr zesílil, což nám ovšem hrálo do karet. Zpátky u našeho břehu jsme byli za pár minut, leč dešti jsme přesto neutekli. Jak uvidíte z fotek, Lukáš s deštěm nemá problém. Navíc si v něm sundavá čepici, protože jsem mu nakukal, že kdo chce povyrůst, musí se nechat zmoknout, to pak totiž poroste jako z vody. A on chce být jako já a věří mi. No co, já tomu taky věříval a taky jsem vyrostl. Tak to asi je pravda.

Nakonec ještě v neděli večer koupačka a pak už domů. 

Na chatě je parádně!

Nejprve na procházku

Pěkně všichni pohromadě 

Počasí bylo ideální

Děti šťastné a zamazané od marmelády

Abbey Road II.

Děti a ženy se vracejí do bezpečí svých domovů

Zatímco muži vyrážejí na průzkumy

Luky fotí různé struktury

Já houby. Je jich tak málo, že to nestojí za sbírání. 

V přístřešku jsme měli zajímavého hosta

Leč tvářil se trochu zarputile

Vyrážíme na kajaky

Franta v komoře za mnou. Na kormidle.

Radost

Já se fotím, kluci čumí, kde co lítá

Na pravém břehu je luxusně

Pauzička

Kluci odpočívají po dlouhé a namáhavé plavbě

Zvlášť Fanda, ten se nadřel

Luky smývá pot

Jde bouřka! Zdrháme!!!

Začalo pršet - Lukáš okamžitě sundal čepici, aby zmokl a vyrostl

Tohle je táto náprstník

Jdeme k vodě! Rychle!!!

Lukáš se radši vozí, než plave

A užívá si to dokonale

Rodina vodníkova